Vybavení pro živočišnou výrobu

Rozhovor s Václavem Kovářem, jednatelem společnosti Arbocom s.r.o.

Jak a kdy jste se rozhodl pro zemědělskou činnost?

Po hospodářství a chovu zvířat jsem toužil již od dětství, později mne lákala myšlenka soběstačnosti a produkce potravin pro potřebu své rodiny. Hospodařit s prvními ovečkami jsem začal v roce 2013, v následujícím roce přibylo několik krav a drůbež.

V čem spatřujete pozitiva malé farmy?

Malá farma není primárně zaměřena na ekonomickou stránku chovu, proto v krajině hospodaří ohleduplněji než velké společnosti. Vztah k půdě je v porovnání s velkým agropodnikem mnohem citlivější. Drobný sedlák si váží každého kousku půdy, na rozdíl od provozovatele velkých strojů na velkých plochách hledícího především na hospodářský profit. Malá farma jako taková se zaměřuje na lokálnost zemědělské výroby i spotřeby. Velké rezervy spatřuji i v chování spotřebitelů, protože mi uniká například ekologická šetrnost člověka, který váží cestu automobilem z velkého města proto, aby si na venkově pořídil jehně.

Jaké máte další plány?

Aktuálně plánujeme vytvoření větší tůně v zamokřených částech pastvin za účelem vyššího zadržování vody v krajině. Během posledních pěti let se všichni zemědělci museli potýkat se suchem a s tím související nízkou úrodou pícnin. V praxi to často znamenalo i trojnásobné zvýšení ceny za balík sena na zimu, a to v situaci, kdy cena masa zůstávala prakticky beze změn. Pro chovatele dobytka byla tato situace velmi tíživá. Dokonce jsme navzdory plánu museli u ovcí přistoupit ke snížení počtu zvířat i v situaci, kdy jatka nechtěla odebírat jehňata. Kvalitní plemenné kusy, které by bylo možno za příznivých okolností dobře prodat, nakonec také skončily na porážce. Klesající trend počtu ovcí se v ČR podařilo zvrátit až v loňském roce. Letos jsem po sklizni sena zjistil, že mám určitý přebytek, který mohu odprodat.

Co vás drží u chování ovcí?

Já mám ty ovce opravdu rád, i když z pohledu ekonomiky je to téměř nesmysl. Ovce musíte každoročně stříhat, proto musíte zaplatit stříhače. Vlna jako materiál není žádaná, proto ji nabízíte za odvoz, protože jste rádi, když ty pytle zmizí. Dvakrát ročně je třeba ošetřovat paznehty. Ovce je náročná i na kvalitu potravy, protože stačí, aby sežrala několik padlých jablek a druhý den padne. To se mi u telat nestalo nikdy.

Za minulého režimu se u nás chovala plemena zaměřená především na výrobu vlny, jejich maso obsahovalo větší množství loje a nebylo příliš chutné. Dnes se setkáváme s masem zcela jiným, nicméně zde máme minimálně jednu generaci lidí, kteří chuť skopového neznají, neumí je připravit a obecně dávají přednost masu jinému. Prasat bych prodal mnohem více, proto musíme my, chovatelé ovcí ještě chvíli vydržet.

Situace je jiná i v západních a jižních státech s vyšším podílem obyvatel, kteří více konzumují skopové a jehněčí například z náboženských důvodů. Minority například Turků, Arabů či Libanonců usídlené v Čechách se také bohužel pro zemědělce naučily kupovat zvířata po kusech od malých chovatelů, o nichž jsem hovořil dříve.

Jaké je propojení s Vašimi dalšími aktivitami?

Existuje paralela mezi ochranou přírody a ptactva v NOS a zemědělstvím. Přirozeně udržujeme krajinu, spásáme porosty na polích a vytváříme prostor právě pro ptáky. Nepracujeme s chemickými hnojivy, což dále přispívá k ochraně prostředí. Ovčí trus je přirozeným hnojivem na pastvinách, od příštího roku plánujeme jeho využití pro zkompostování a následné využití v zahradnictví.